Kolik Pražanů, kteří projíždějí stanicí tramvaje Výtoň na Rašínově nábřeží, tuší, co slovo výtoň znamená? Je to vzpomínka na 14. století, kdy se na tomto místě v bývalém pražském Podskalí vybíralo clo z připlaveného dřeva z horního toku Vltavy v naturáliích – vytínáním dřeva z voru. Dnes zde jako vzpomínka na zaniklé Podskalí zůstala jen budova bývalé celnice, ve které je muzeum.
Právě zde Muzeum hlavního města Prahy otevřelo novou stálou expozici Zaniklé Podskalí a život na Vltavě. V unikátní renesanční budově celnice se srubovým patrem budou mít návštěvníci možnost seznámit se s historií Podskalí a původním účelem stavby. Celnice je totiž poslední připomínkou starého Podskalí na místě dnes zcela přeměněné pražské čtvrti na břehu Vltavy. Původní domky, charakteristické dřevařské ohrady i vorové přístavy musely ustoupit moderní výstavbě už na konci 19. a počátkem 20. století. Život tehdejších plavců, obchodníků s dřívím, dřevařů, pískařů, ledařů a dalších „lidí od vody“ pro nás naštěstí zachytilo velké množství dobových fotografií a kreseb.
Výstava dokumentuje také proměny dopravy na Vltavě v okolí Prahy nejen na tehdejších fotografiích, ale i prostřednictvím moderní prezentační techniky. Kromě poznání tradiční voroplavby a rozvoje lodní dopravy si návštěvníci na mechanicko-elektronickém simulátoru vyzkoušejí plavbu legendárními Svatojánskými proudy, které voraři překonávali při plavení vorů do Prahy.
V září navíc bude spuštěn program pro školy s rezervačním systémem, který nabídne hned tři varianty. Děti si podle výběru konkrétního programu buď zahrají na voraře, dozví se vše potřebné o vorařském řemesle a o těžkém životě vorařů, nebo se seznámí s životem řemeslníků v Podskalí, dozví se, proč některá řemesla již dnes neexistují, a na řemeslníky si i zahrají. V třetím programu školáci uvidí, jaké parníky kdysi brázdily Vltavu, jak se paroplavba rozvíjela a jaký byl život pražských šífařů.
Zdroj, úvodní foto: muzeumprahy.cz, wikimedia.org, VitVit
(zmk)
|